Jak být vyšší

Taky vám jako dětem neustále rodiče říkali, abyste se narovnali? Mě to říkají dodnes. Já jsem svůj ledabylý postoj vždy považovala za rebelství a jak je vidět, spolu se mnou většina národa. Ale pak, jak se říká, se otočil vítr a nám to všem zůstalo.

Já ale nemám centrimetrů na rozdávání, rebelství se mi už taky nehodí k věku a hrbit se před nikým nemusím (ani jsem v podstatě nemusela díky tomu, že zase tak stará nejsem). Už druhým rokem cvičím jógu a ta mi teprve pomohla pochopit, co to je stát, sedět nebo chodit rovně. Ale až zhruba po roce pravidelného cvičení - i když cvičitelku máme skvělou, nezbývá čas na vysvětlování souvislostí a člověk většinou prvních pár měsíců bojuje s vlastním tělem, učí se pozice a i když už pak cvičí bez větších problémů, jen poslouchá pokyny a kradmo sleduje hodiny, kdy už to skončí...to je tedy alespoň můj případ. Skutečný přínos jógy však začíná, když si - bezděčně či vědomě - odnesete něco z tělocvičny do života. Umění se protáhnout, zhluboka dýchat, když se chcete uklidnit a soustředit - a narovnat se.

Já sama patřím mezi klasické "tlačiče" - když se nehlídám a jdu, tak můj styl chůze připomíná tank kombinovaný s beranidlem (existují ještě "tahači", kteří chodí, jakoby měli z pánve provázek, za který je někdo táhne a jejich tělo jen bezmocně povlává za touto záhadnou silou). Navíc jsem zimomřivá a je-li méně než patnáct stupňů, ramena mi automaticky stoupají k uším a bortím se do sebe. Vypadá to pak, že mi v žilách koluje krev pygmejů.

Jaký postoj je tedy správný?

1. Postavte se před zrcadlo - stačí, bude-li vám zabírat horní polovinu těla. Je to důležité pro to, abyste sami viděli, jak správný postoj přidá jako zázrakem hned několik centimentrů. Neznám lepší motivaci.

2. Je nutné vyjít ze stabilního postoje nohou. Rozkročte se mírně (něco mezi stojem rozkročmým a stojem spatným...nemohu si pomoci, tato slova mi sama naskakují do hlavy), váha rovnoměrně rozložená do obou nohou.

3. Podsaďte pánev - tím se myslí její částečné posunutí dopředu, kterého docílíte mírným stažením půlek ctěného pozadí a zpevněním břišních svalů. Při testovacím kymácení do strany, dopředu i dozadu byste se měli cítit daleko stabilněji.

4. Představte si, že pánev je základní kámen z věže z kostek, kterou představuje vaše páteř. Když chcete stavět takovou věž, musíte si dát pozor, aby kostky byly slícované, aby pokaždé ta horní svojí stranou pasovala přesně na tu spodní. V ideálním případě, kdybychom se drželi tohoto principu, kostky byly absolutně stejně velké, měly absolutně rovné hrany a pomineme-li působení našich doteků při stavění věže, tak bychom takovou věž mohli stavět donekonečna. Každý náš obratel je taková kostka. Když využijeme celou dotykovou plochu spodního obratle pro podporu toho nad ním, celá páteř je samonosná a nedochází k jejímu vychylování, které by byly nuceny kompenzovat naše svaly. To znamená - žádná bolavá záda. Narovnejte tedy svoji páteř (v koordinaci s pánví) s touto představou - že stavíte věž z kostek. Snažte si zapamatovat, jaký je to pocit, protože jak představu o věži, tak ten pocit budete potřebovat při vědomém upravování těla do správného postoje, kdykoliv si na to během dne vzpomenete. Dívejte se přitom do zrcadla, jak rostete.

5. Pak už zbývá dát ramena trochu dozadu, ale jen tak, aby vám nezačala "padat věž". Důležitější je tlačit je směrem dolů od uší.

6. Většina lidí, včetně mě, zapomene, že to, co máme nad rameny, je z části také páteř. Stavění věže tedy pokračuje.

7. Nakonec hlava - ta by měla být na věži usazena samozřejmě tak, aby věž nespadla. U většiny lidí to znamená mírné stažení brady dolů a dozadu. Lidi, kterým padá hlava stylem Miloše Zemana je to právě naopak.

8. Určitě si v této fázi všimnete, že už jste o pár centimetrů vyšší. Další minimálně jeden centimetr si přidáte, když se budete snažit (bez zvedání na špičky a bez narušení věže) své tělo vytáhnout nahoru, jako na provázku z temene hlavy.

9. A teď už zbývá jen kdykoliv to jde si postoj připomínat a navozovat se do něho. Brzy se naučíte vnímat svoje tělo, zlepšovat si postoj nejen v klidném stoji, ale při chůzi a i při gaučování. Bolestem v zádech můžete zamávat na rozloučenou.

Často se říká, že mysl vládne tělu - tím, že se na něco zaměříte, dokážete přimět tělo k neuvěřitelným výkonům. Tomu absolutně věřím. Ne, že bych to měla vyzkoušené, ale doufám, že až budu opravdu někdy potřebovat, aby moje tělo fungovalo za hranicí svého komfortu, diskomfortu a svých možností, tak mi v tom můj mozek trochu píchne.

Ale ono to funguje i naopak - a to vyzkoušené mám. Narovnejte se, nadýchněte se, zůstaňte narovnaní a budete se lépe cítit a mít lepší myšlenky. A budete vyšší.