I když se to na četnosti mých loveckých výprav do maloobchodních oáz zatím neprojevilo, cítím určitou únavu z toho nekonečného kolotoče trendů, nových kolekcí a výprodejů. Je to o to zvláštní, že sama příliš trendům nepodléhám a tudíž už několik let nosím domů v podstatě stejné věci – jen ve stále větších velikostech. Budu se radši chlácholit tím, že už jsem možná konečně našla svůj styl, než připustit, že jsem předčasně sklerotická nebo – pámbu mě chraň – závislá.
Nejen blogy, ale i tradiční média, včetně exkluzivních ženských magazínů
(které se normálně už ani neobtěžují zastírat vzájemně výhodné vztahy s inzerenty), v posledních měsících signalizují určitý odklon od objemové spotřeby zejména levných svršků krátké životnosti a pochybného etického původu. Sekáče, bazary a nezávislí obchodníci s vintage - obnošeným oblečením, které má často už i historickou hodnotu - pomalu, ale jistě získávají prestiž srovnatelnou se značkovými obchody návrhářů. A budiž jim přáno…
Jedna velmi statečná žena, Anna Shepard z The Times, si na vlastní kůži vyzkoušela, jaké je to žít celý jeden rok bez nakupování oblečení a shledala tuto zkušenost ne zase tak úplně nepříjemnou, jak by člověk mohl čekat. Nemohu se ubránit pocitu, že jí v tom údělu trochu pomohlo, že je ekologickou aktivistkou a takovéto alternativní nápady jsou jí přirozeně bližší než třeba mě. Na druhé straně, její motivací byly – kromě etiky - skříně praskající ve švech oblečením, o kterém ani neví, že je má, polo-robotické zátahy v obchodech, po kterých zůstávají jen účty z kreditních karet a pocit neuspokojení, a to jsou věci, které znám velmi dobře. Ve stejném článku také o svém neobvyklém spotřebním chování hovoří dva muži. Jeden tíhne k vintage oblečení, protože vydrželo několik desetiletí a dalších několik ještě vydrží a hodí se mu k jeho vintage kytarám. Druhý prostě rád nosí oblečení po svém mrtvém tatínkovi, protože ho měl moc rád a dědil po něm věci i v době, kdy tatínek žil.
Vydržte, už se konečně dostávám k meritu věci...kalendářně je stále leden, tak mi snad nahoře ještě vezmou jedno novoroční předsevzetí. Které však má několik bodů:
1. Nejsem eko-bojovnice Anna Shepard, takže si musím dávat skromnější cíle. Mým prvním předsevzetím je nenakupovat tolik! Je to předsevzetí jen tak pro pořádek, protože vůbec netuším, kolik věcí jsem si loni koupila, takže nemám s čím porovnat. Ale budu se snažit.
2. Pokud budu nakupovat, nebudu nakupovat impulzivně. Budu se hodně, hodně, hodně rozmýšlet, než si něco koupím. Zkoumat kvalitu švů, mazlit se s materiálem, kombinovat v hlavě – ne si říct: dyť to zase tolik nestojí, ono se to bude hodit! De fakto už mi nic jiného nezbývá, protože i kdyby přiletěl byť jeden mol, tak má smůlu - do skříně se už nevejde. Každá nová věc do domu znamená od teď jedna stará věc z domu (nebo aspoň do igelitového vaku pod postel). Tak!
3. Budu blogovat. Blogování mi umožňuje zajímat se o oblečení a doplňky v rovině teorie a chodit (v zájmu blogu) po krámech, ale bez praktických dopadů na můj účet, protože budu chodit jen s foťákem, bez kreditky a jen se stovkou v kapse. Založím časem ještě jeden blog, kde budou pouze věci, po kterých mé srdce touží. Bude to taková karanténa: buďto mě choutky přejdou, nebo se moje touha zvýší a budou-li fondy, dojde ke koupi, a nebudou-li, budu mít své kvalitní miláčky stále na očích a jejich dokonalost mě bude ochraňovat jako kouzlo před nákupy jejich ubohých plagiátů.
4. Stejně, jako se budu snažit užít si proces (ano, čtete dobře - PROCES, ne OKAMŽIK) každé nové akvizice, budu se snažit užít si i každé oblékání. To bude možná úkol ze všech nejtěžší, protože moje chronická zpozdilost přímo vyzývá k rannímu rituálu typu „pomazat se dehtem, skočit do skříně a vylézt v tom, co se na mě nalepí“. Možná, že to ani teď nebudou úplně ty nejzdařilejší kreace, ale aspoň si nebudu moct říct, že jsem tomu nedala šanci.
A jaké je vaše předsevzetí pro tento rok?
Nakupovat více/méně/kvalitněji/levněji/etičtěji nebo nenakupovat vůbec? Zdokonalit vlastní styl? Totální proměna?
Žádné komentáře:
Okomentovat