A už je tu další článek o přehlídkách – tentokrát se už dostáváme k dámám, ale bohužel k takovým, do kterých se asi nikdy nebudu moci počítat.
Haute Couture je v dnešní době již jen libůstka těch nejznámějších módních domů na straně jedné a hrstky těch nejbohatších manželek, dcer a dědiček na straně druhé. O to je ale zajímavější. V haute couture najdete luxus (jak jinak). V haute couture nenajdete mnoho progresivních trendů (miliardáři jsou holt konzervy). To, co pro mne z haute couture činí zajímavou disciplínu, jsou naprosto „přešvihnuté" a nepraktické prvky.
Například šaty, v kterých se nedá ani posadit, ale které fungují jako živá voda na fantazii (tyto jsou Givenchy).
Nicméně rozdíly mezi Ready-to-Wear a Haute Couture se již v dnešní době stírají. Ženy z bohatých aristokratických rodin už také chtějí chodit v kalhotách a plebs, který nějak přišel k penězům, si chce zase dopřát perfektní řemeslné zpracování a výlučnost. Proto se i v kolekcích Haute Couture (i jako forma návratu k tradici éry Coco Chanel a spol., kdy se navrhovala jen couture a musela tedy obsahovat vše, co nově emancipovaná žena mohla potřebovat) objevují kalhotové kostýmy a proto také existují návrháři, například sesterské duo Rodarte, kteří jdou vlastní cestou a jejich modely balancují na hranici mezi konfekcí a vysokou krejčovinou.
Který model (první Givenchy, druhý Rodarte) je víc haute?
S tím, jak přibývá ropných a dalších miliardářů v oblastech na východ od nás, se objevují signály, že i klasická couture (o níž se několik dekád tvrdilo, že je vymírajícím druhem, kterému nakonec i ty nejbohatší módní domy „zatnou tipec“) vstává z popela. Na haute scéně se objevují i nová jména, jako například Anne Valérie Hash, která mne osobně potěšila zdařilými ŠEDÝMI šaty. I když šedá barva již několik sezón vládne, dokázali jste si představit, že byste vědomě chtěli (v tomto případě asi „chtěly“) šedou večerní róbu?
Žádné komentáře:
Okomentovat