Sexy mozek

Myslím si, že sexy mozek není výsadou jen jedné pomazané hlavy. Každý mozek je sexy. Protože mozek je stále záhadou.

Dnes jsem chytila na BBC Radio část rozhovoru s Oliverem Sacksem, slavným neurologem, popularizátorem vědy a autorem. Možná znáte jeho Muže, který si spletl manželku s kloboukem (MF 1993) a Antropoložku na Marsu (MF, 1997). Sacksovy knihy jsou proslulé laskavým, téměř beletristickým podáním případových studií pacientů s různými nervovými poruchami.

Pokusím se po paměti povyprávět, co mě v interview nejvíce zaujalo.

Sacks zrovna hovořil o tom, jak mozek – a potažmo člověk – pracuje s hudbou.

Hudba je v našem mozku uložena v jeho různých částech a takovým způsobem, že přežije i velké mozkové trauma, například takové, při němž můžeme přijít o paměť, schopnost používat jazyk nebo dokonce i o svoji osobnost. Vzhledem k tomu, že je zároveň abstraktní i hluboce emocionální, je schopná probudit člověka i v pacientovi, který ztratil kontakt se světem i sám se sebou.

Dokonce když například znáte písničku i s textem, slova té písničky jsou pro účely ukládání v mozku součástí melodie. Člověk, který má poškozený mozek a ztratí schopnost řeči, nejdříve není schopen slova oddělit od melodie a pracovat s nimi jako s jazykem, i když si je třeba bezchybně pamatuje. Ale časem je prý možné naučit pacienta slova rozpoznávat a pomocí nich v mozku obnovit koncept řeči. To je zase možné díky tomu, že při správné stimulaci jiná část mozku převezme funkci té poškozené.

No jestli tohle není sexy, tak už nevím co je!

Sečteno a podtrženo - určitě vám rodiče říkali, že to, co máte v hlavě, vám nikdo nevezme. Bohužel se zdá, že to platí jen o hudbě. Ale zaplať pámbu, že aspoň tak.

Tak, běžte a naučte se místo televize nějakou písničku – nikdy nevíte, kdy vám pomůže stát se opět vámi samými.

Sacksova nejnovější kniha se jmenuje Musicophilia: Tales of Music and the Brain (Muzikofilie: Příběhy hudby a mozku), 2007.