Od té doby, co píšu blog, má brouzdání po krámech trochu jiný rozměr. Najednou to není jen o tom, že si chci spravit náladu, případně umocnit již beztak dobrou náladu, nebo nutně sehnat nějaký kousek, který mi chybí v šatníku - když jdu "služebně", tak si všímám například toho, zda se tovární návrhář celosvětového řetězce obtěžoval obšlehnout třeba méně profláknuté sako než to od Prady nebo Balenciagy či navrhnout detail, který jeho klon odliší od stovek dalších klonů.
Zatím se mi podařilo proběhnout jen pár obchodů, které jsou na jednom plácku. Navíc nové kolekce teprve nalétávají. Ale baví mě to, teď když mám ten blog a tak...ha. To jsem ale netušila, jaké překážky při této bohulibé činnosti budu muset překonávat. Představte si, že v Promodu a v Zaře se nesmí fotografovat! Na jednu stranu chápu, že jim může připadat divné, proč si chci vyfotit pár kusů oblečení, blogování o módě není zatím masová záležitost jako dneska třeba golf. Blog je starý pár týdnů a já se nehodlám doprošovat audience a vysvětlovat své motivy nějaké ještě -náctileté manažerce. Chci si jen vyfotit pár věcí pro blog. Nechci okopírovat jejich vzory a pak si je někde pokoutně nechat ušít. Nemám narozdíl od těchto velkovýroben k dispozici kus Asie s jejími hladovými dětskými dělníky, takže bych za cenu sukně z krámu tady nepořídila ani látku. Mohou si o mém počínání myslet cokoliv, nakonec lidi se chovají i na veřejných místech daleko podivněji než já.
Takže, sečteno a podtrženo - Promod se může jít vycpat. Před dvěma sezónami měli sice hezkou kolekci, která byla barvami i siluetami trochu odlišná, ale od té doby se nikam nepohnuli a tu kolekci ždímou stále, i když už je poněkud mrtvá. Vyfotila jsem tam jednu plátěnou sukni, na které byly dva hezké detaily - jemné sámky a lem zdobený takovou zvětšenou broderie anglaise výšivkou, ale zase nic, bez čeho by se tento blog neobešel. Co s Promodem, když jsou fashion weeks!?
Vynést ortel nad Zarou nebylo zase tak snadné, protože je to (stále/ještě/zatím) moje oblíbená "masovka". V Zaře jsou vždycky všechny trendy jak na dlani, kvalitní materiály (vlna, kašmír, hedvábí) nejsou zase takovým zřídkavým úkazem a (to už ze mne mluví možná pozitivní zaujatost) i ty umělé nevypadají v Zaře tak uměle. Navíc mám odtamtud několi párů bot, které přežily pár sezón. Proto si, myslím, nezaslouží takový vojenský soud a popravčí četu jako Promod. V případě Zary jsem se rozhodla pro jiný postup. Vezmu si zajímavé kousky do kabiny na zkoušení a udělám si tam fotostudio! Výsledek sice asi žádné umění nebude, ale kdybych fotila přímo v obchodě mezi stojany, tak by to dopadalo možná hůř, protože člověk těžko hledá bílé pozadí. A když už jsme u toho, Zaro, kdybys měla nějakou normální webovou stránku, tak bych se nemusela snižovat k takovým pokoutnostem!
Na druhé straně Mango nemělo zjevně s focením problém. Možná je to tím, že mají webovky a víceméně kompletní katalog sortimentu pro danou sezónu. Nebo možná je to tím, že nemají pravidla, o kterých pak ani nevědí, proč je mají (v Promodu i v Zaře mi nebyli schopni odpovědět na otázku PROČ vlastně se tam nesmí fotografovat). A nebo mě ještě nechytli! Bohužel ale v Mangu se velmi těžko fotí oblečení na ramínkách - právě kvůli tomu, že neexistuje světlá plocha, kam se zároveň dá pověsit ramínko. A všichni víme, jaké kabinky jsou v Mangu, ty neslouží pomalu ani svému primárnímu účelu. To si alespoň říkám vždycky, když tam balancuji na jedné noze ve snaze trefit a vměstnat se do úzké nohavice a nemohu se ani opřít o stěnu nebo dveře beze strachu, že celou tu stanovou vesničku strhnu s sebou na podlahu.
Tak, co jsem pro vás s nasazením života vyfotila v Zaře?
V Zaře skutečně nejsou líní udělat kloudný detail. S tím si buďto nějaká švadlena hrála déle než půl minuty a nebo to minimálně stálo trochu času programátora nějakého šicího automatonu. Ať je to jak chce, takovéto detaily v ostatních podobných obchodech nenajdete.
Tady už je jasné, že zásluha patří nějakému vyšívacímu či prošívacímu, počítačem řízenému stroji, ale výsledek je celkem příjemný. Obecně se mi v Zaře, Mangu a spol. líbí více nekožené tašky, protože jejich kůže většinou bývá tvrdá, kovové prvky jsou příliš lesklé a za tuto kombinaci chtějí docela dost peněz. S tímto kříženečkem YSL a LV Speedy problém nemám a ze zkušenosti vím, že kabelky tohoto tvaru jsou velmi praktické.
První dvě fotky jsou věci, které se určitě někomu budou líbit nebo hodit a padly mi do oka, že byly něčím zajímavé. Ale tato kabela ve mě spustila vnitřní algoritmus mám/nemám. Miluju na taškách vnější kapsy - rychlý přístup ke klíčům, mobilu a tyčince na rty. Nakonec mi z toho vypadlo, že nemám. Možná právě proto, že mě při tom vyrušila slečna s tím, že FOTOGRAFOVÁNÍ ZAKÁZÁNO. A já se opět ptám: PROČ?
Žádné komentáře:
Okomentovat