Christian Louboutin na autogramiádě svých bot V rovině sociologie móda odráží naše životní postoje, názory, morálku, náboženství, představy, ambice...je otiskem našeho kulturního povědomí. Každý s módou nakládá jinak - někdo ji tvoří, někdo přetváří, jiný otrocky kopíruje, někdo vědomě sleduje a další bezmyšlenkovitě konzumuje. Někdo třeba bojkotuje - ale i k tomu je potřeba módu vnímat. Například já. Když se spolužačky začaly zajímat o módu, já jsem se rozhodla být nemoderní. Ale k tomu jsem musela nejdříve vědět, co je moderní (tehdy se ještě neříkalo in). Probírala jsem se tehdy u babičky švadleny ohmatanými Burdami a opovržlivě jsem se uchechtávala... Když pominul tento můj puberťácký vzdor, tak opadl i můj poněkud perverzní zájem o módu. A začala jsem se zajímat o umění. Umění a móda mají hodně společného - jsou výrazovým prostředkem, probouzejí představivost, otevírají se subjektivní interpretaci, navzájem se inspirují. Navíc je v dnešní době móda stále častěji prezentována veřejnosti formami, které byly dříve typické pro umění.Velcí návrháři nemají jen výpravné módní přehlídky, ale i retrospektivní výstavy v renomovaných muzeích a galeriích. Dle mého skromného názoru nejlepší švec na světě, Christian Louboutin, měl dokonce autogramiádu. Hranice mezi módou a uměním, pokud existují, jsou často velmi neuchopitelné.
Pokud je móda uměním, tak je uměním pro všechny, uměním skutečně demokratickým, kdy všichni jsou více či méně talentovanými tvůrci. I tak by se dal tento příspěvek zakončit...ale já s tím mám trochu problém. I přesto, že se mi zájem o módu a styl vrátil s takovou vehemencí, se kterou jsem ani sama nepočítala, a sledováním světa módy trávím dnes asi stokrát více času než s kvalitními filmy, obrazy a knihami (o klasické hudbě ani nemluvě), tak si nevzpomenu na jedinou příležitost, kdy mě jakýkoliv počin módy dojal nebo rozplakal. Potěšil, okouzlil - ano. Dojal jako výborná kniha nebo film - to ne.
Co myslíte, je móda umění?
Žádné komentáře:
Okomentovat