Lidé, čtěte III.

....aneb to by Kaplický čuměl!

Vzhledem k tomu, že toto je již třetí článek v pořadí, který má něco společného s knihami a se čtením, tak by si někdo mohl myslet, že Sfinga je velká čtenářka. Jo, bývávalo...

Zhruba před pětadvaceti až dvaceti lety, malá Sfinga zhruba obden tahala z městské knihovny celé síťovky knih - mayovky, edici Knihy odvahy a dobrodružství (pamatujete?), Remarqua, Loukotkovou... Kila a kila knih, z knihovny a pak zase zpátky. Potkávala spolužáky a děti z ulice, jak jdou do kina, na zmrzlinu, na kroužky. Občas mi to ještě některá z holek připomene...

A samozřejmě jsem četla. Rychle, hladově a všechno a všude. Dokonce když jsem se nakonec trochu pozdě chytla "života" a víceméně jsem přestala po nějaké době číst, stále jsem si vystačila s tím, co jsem měla načteno a dlouho jsem ještě platila za sečtělou. Teď už zase čtu, zaplaťpámbu, pár knížek za měsíc - tak nějak v normálu.

Za sečtělou už ale dávno nejsem, leda tak u nás doma, protože P. nečte vůbec. "Čte" jen časopisy a obrázkové knihy. Ale knížky má rád. Abych to vysvětlila - momentálně žijeme ve dvou lidech a se psem na poměrně malé ploše. Při posledním stěhování jsem u táty uschovala celé bedny svých věcí - knížek, nádobí a různých dekorativních blbin se sentimentální hodnotou. S knížkama to mám tak - neustále kupuji nebo dostávám další knížky a průběžně je pouštím dál, nechávám si jen ty, ke kterým se chci ještě někdy v budoucnu vrátit - ale tak nejdříve za dvacet let. Měla jsem za to, že časem, až se usadíme v našem dočasném orlím hnízdě, si svoje věci, možná s výjimkou knížek , vezmu domů. Dopadlo to úplně jinak - přivezly se jen knížky a mám zapovězeno dotáhnout cokoliv dalšího. Nevím proč, ale P. chce mít doma hodně knížek. Dokonce mi zakazuje vyhazovat nebo darovat knížky, které třeba dostanu a nechci je číst, nebo které jsem už přečetla a nechci si je nechat. Musím to dělat tajně...A ani radši nebudu hovořit o knížkách pochybné hodnoty, na které P. nenechá sáhnout - ale ani na ně sám nikdy nesáhne, tím jsem si jistá. Když není schopen přečíst si jeden kvalitní román, těžko se někdy vrátí k základům srbochorvatštiny pro jazykové školy z roku 1983.

Až se pro samé knížky nehneme, přijde nám určitě vhod originální a prostorově úsporné řešení knihovny ve schodišti. Jedná se o pohled zdola a shora, kdyby se v tom někdo neuměl zorientovat. Dokonce mi první fotografie tak trochu symbolicky připomíná "cestu poznání", s tím sloupem světla na konci. Každopádně - plní to účel a vypadá to dobře, nechte se inspirovat!